Kiri lázně

"ne byl jsem tak trochu anbu takže bylo prioritou aby o mně nikdo nevěděl" mile se usměju a o trochu víc se ponořím zadívane se jí dívám do očí

"Páni ANBU." úžasnu "také jsem chtěla být ANBU ale asi bych nezvládla ten nátlak. říká se že ANBU jsou bez emocí, u vás to tak nějak není vidět." pousměju se a také se mu dívám do očí.

"no z anbu jsem také davno skočil byla to banda no jak bych to řekl asi takhle" zakašlal jse "byli to prostě neiteligentní lidé a umněli jen jedno a to zabíjet" zadívám se jí hloubějí do očí

mírně zčervenám, "Tak to se vám pak nedivím a jak jste přišel k tomu scharinganu?"

"při jednom boji kdysi davno asi kolm 13 let jsem byl vyslán na misi s jedným ne moc dobrým medikem tedy en medik byl na mé straně proti jednomu klukovy z klanu uchiha malem sme to nepřežili po dlouhem boji jsem ho porazil" odkašlal jsem si "a toť vše" mile se usměji a opřu si ruky o kraje bazenku poté se jí dívám přimně do očí

"Inplantoval ti ho? TO já bych se asi složila. To ještě neumim." usměju se, ale v duchu jsem ho obdivovala. Zadívala jse se na jeho ruce, když se opřel jaksi mu vyskákali svaly (bicáky ) ještě že tu byla pára, protože i ta způsobovala červeň v mé tváři

"no víš reino kdybysi chtěla tak by jsi to určitě dokázala" mile se usměju a znovu se jí zadívám do jejich očí ja ji to musím řict jak je nadherná snažil jsem se sam sebe přesvědčit abych to řekl při tom jsem trochu zčervenal

"To bych musela absolvovat kurzy na tyhle operace a na to já asi nemám žaludek, časem možná teď ne." pousměju se, připadala jsem si už klidnější tak jsem se trochu narovala (voda mi byla těsně nad prsa)

"ale musím uznat že tvé schopnosti jsou dos dobré" mile se usměji zadívám se jí do očí "mam dotaz mohla by jste mi říct vše o vašich lekařkým ulohách kolik lidí jste zachranila či zabila"mile se usměju

zasměju se " Zabila? to nikoho, jsem vázána přísahou a navíc nemám to srdce nechat někoho zabít a tak. Zachránila jsem přimé praxi dost lidí, jsem dětská doktorka, ale působila jsem při výcviku i nějaký čas u ANBU ale nechodila jsem na mise, jen čistě léčila zraněné. Ironie je taková, že nemám ráda děti a stala jsem se jejich lékařkou." nad tím se musím zasmát

"co nemate rada děti" otažu se trochu zaskočeně "ja čekal že žena jako vim je bude mít rada či po nich touži" mile se usměju podíval jsem se do stropu a tak jsem zusal nakloněn

"No neřekla jsem že je nechci, ale prostě nějak mám období že je moc nemusím. Když jde do tuhého samozřejmě, že dělám maximum abych je ochránila, jsou to .... promiňte mi ten výraz ale nadrženci. Aby chodili do ordinace za mnou každý den třikrát a víckrát deně třeba jen s pouhou modřinou nebo malý šrámem aby mě viděli, tak... o člvoěka odrazuje." zadívám se na něj

"ale když to tak vezmete je to jen o vychvě "mile se usměji "ale ani se těm dětem nedivím ale myslím že si budu hrát na ditě"mile se usměju

"Nejsem snad jediná doktorka ne?" usměju se trochu laškovně a i já se rukama opřu o hrany jezírka

ůto ne nejste ale jste asi nejkrasnější z nich" zčervenám jak rajče proto zakloním hlavu o trochu víc aby to nešlo vidět

sledovala jsem ho a trochu jsem natočila hlavu na stranu a sklopila oči, aby nebylo vidět trochu zčerevenání
"Děkuji, ale krása není vše." pípnu

"no to není ale u vas člověk vidí že hned mate i to ostatní" mile se usměju a trochu více zčervenám ale i tak hlavu dám dopředu mile se usměju

"Lichotí te mi, ale nejsem taková jak si všichni myslej." usměju se tajemně

Zasmejem sa a z piesku urobím myš a pustím ju k ním do bazéna. Myš prejde po okraji bazéna a štuchne do Reiny. Ja sa začnem smiať a čakám na ich reakcie.

'Tak jaka tedy jste' otažu se trochu tajemňe

(zabiju ho !!! xD)

ucítila jsem malé drknutí do ruky, podívala jsem tam a .... myš. otočila jsem se k hraně bazénku a myš uchopila za ocas do dvou prstů
"Hm..... písek." řeknu a myš dám do vody, kde se písek ihned rozmočí. Spokojeně se usměju a otočím se zase na Mizukageo s úsměvem
"No kde jsme to skončili hm no ano.... to musí každý posoudit sám jaká jsem." usměju se mile a mám jisté podezření na majitele myši

Nahodil som sklamaný xicht a na hlave sa mi objavila kvapka. Nič?! Vôbec nič? Ani nevykríkla? Urobil som z piesku 3 pavúkova poslal som ich za ňou.

dívala jsem se zarytě na něj a pak jsem znovu ucíila šimrání na ruce líně jsem se podívala na ruku a tam mi lezly tři pavouci, zhrozila jsem se dostala se mi do očí hrůza a panika zároveň a prudce jsem ukročila do středu jezírka a jak jsem tak máchala rukou ponořila jsem je do vody a všechny pavouci se v ní rozpustili 'písek, zase? kdo to sakra je.' pomyslím si úpkně naštvaná '"Mám chuť někoho zaškrtit." řeknu naštvaně

'ježiši' křiknu 'co je to za uchyla' naštvaně křiknu obrátím se na reinu no podle mně jste krásná mila dama'mile se tsměju a zčervenám

"Ano milá, tak teď si milá vůbec nepřipadám." cením mezi zubama byla jsem totálně vykolejená a uvedomila jsem si že stále stojím uprostřed a jediný štěstí že mám tak dlouhé vlasy že zakryjou všechno