Kiri lázně

Pomalu vstanu a jdu k reine dám ji ruku na celo hlavu jí dám k uchu 'klid vždy to jde nejak vyřešit' smutnym hlaskem šeptnu

(Lawe a ja? )

(stebou sem se teď furt nějak míjel sem přiď, uděláme randál v kiri)

(pánové rušíte intimní chvilku xD )

trochu sebou cuknu, když se mě dotkne a je u mě. "Toho mám zmrzačit?" optám se s úsměvem "I to mě totiž napadlo." ušklíbnu se, ale vzápětí zase beru zpět vážnou tvář

'Ne ja jen ríkám že tato zaleitost nemá jen negaativní re sení mile se usmeju

"hmmm, nic? asi sem poslal moc málo voltů" znovu přiložím ruku a tentokrát pošlu daleko víc voltů..."tak co ted??..křiik?" znovu škodolibě očekávám reakce

(Já nechci řvát jako první navíc mě stačil ten ručník od Yahika xD)
"Necháme tomu volný průběh." oplatím mu úsměv, ale cítím podivné vybrace ve vodě ...

"tak dobře" znovu se mle usměju a vrátím se zpět na své místo opžu si ruce o okraje bazenku a čekám na reininu reakci

(Neboj sa ja už idem!!! xDDDDDDDDD)

cítím chakru 'zase tu někdo je' pomyslím si a sleduju Mizukageho a zkoumám každé´viditelné místo na jeho těle.


(Zkazíme vám radost ale voda v onesu se kohoutkem nenapouští smola musíte vymyslet jinou akci )

"zaseeeee nic?" vstanu, obléknu se, sednu si na lavičku a přemýšlím

"asi jim hochům brzo utnu tu jejich legraci" mile se usměju vstanu dojdu do mužské šatny tam ze své vybavi vytáhnu flašku a sklenice vrátim se zpět "jsem vždy vybaven" mile se usmeju "daš si " otážu se

"vy mě chcete opít mizukage." podívám se na něj spiklenecky ale kývnu mu na souhlas že si dám

"coo" vykulím oči "co si o mn myslíš to je čaj" usmeju se a naleju jí podám ji to neleji i sobě trochu si usrknu "mmmm je vyborný" usmeju se

jen se zasměju a také ho uchutnám 'miluju čaje' pomyslím si,
"Je úžasný co je to za čaj?" zeptám se ho a podívám se mu do očí

"zelený" mile se usměji a také se jí podívám do očí "musím uznat ale že jste krasná" zčervenám jako rajče

napodobim jeho reakci automaticky a také zrudnu a sklopím očim, protože na lichotky já prostě reagovat neumím.
"Děkuji." špitnu a zkoumavě pozoruju hladinu jezírka, ze kterého šla pára

mile se usměju ještě pořád jsem rudý jak rajče " dofan že vás to nejak neurazilo nebo nejak nedotklo" řeknu tiše a plaše

"Ne to ne, nejsem zvyklá aby mi takhle někdo lichotil." zvednu oči a dívám se na něj s úsměvem

"aha ja na to také nejsem vyklí tedy na to ti lichotky říkat" také se mule usměju "rád bych vám dale skladal lichotky ale co by na to řekl vaš přitel" zastydím se

"Nevím, ale jste milý děkuju." zčervenám a zaujali mě jeho oči ale zase v tu chvíli pomyslím na Taikiho a trichu posmutním

"ale stejnak sem to nepochopil proč jde radši pomahat nejake bandě a nechca tu takovou nadhernou ženu ja bych to asi udělal naopak ale bojužel ja nejsem on" mile se usměju

"TO nejste, on je.... je jiný." hlesnu "Já bych ho jen zdržovala. Stejně si s ním musím ještě promluvit." řeknu a napiju se čaje

"a tomu vy řkate muž jestli vam tohle řekl tak by si na vas nemněl dělat ani pomyšlení" trošku naštvaně řeknu

"Neřekl.... to si myslím já." a zastydím se, že na to vůbec myslím. "Omlouváms e že vás tím zatěžuju nerada bych se o tom chtěla bavit. Děsím se toho dne kdy odejde a já tu zůstanu sama."