Soukromá ordinace určená pro ANBU/ Dům Reiny Kany

"No tak to prrr." vzala jsem ho za ramena a přitalčila zpět na lehátko
"Hele tohle byla moje první oční operace a nemysli si že to tak lehce půjde zahojit." řeknu rázně

"Kdy ho budu moct používat?"

"to netuším, podle toho jak se rychl regeneruješ a jak se oko adaptuje. Podíváme se."
řeknu a optarně mu začnu sundavat obvaz na oku,
POchvala Reino, to se ti fakt povedlo, netušila jsem že jsi až tak dobrá. ozvala se v mém nitru Nibi.
musela jsem se pousmát, opravdu se to vydařilo
"Vidíš mě?" zeptám se ho na klasickou otázku

"Jo, dík. Poslyš, nechtěla by ses ke mně přidat? Tvé schopnosti se hodí a navzájem by jsme se doplňovali."

"Ach vidíš mě poprvé až u mě chceš do party? Nevíš co ode mě můžeš očekávat." usměju se a ustoupím o krok dozadu

"Vidím, že jsi silná na první pohled."

"Tak to jsem ti to oko asi blbě přišila." pousměju se
"Je mi líto ale Kiri nezradím." podívám se na něj

"Zradit? Já nejsem na straně zla. Pomáhám ostatním vesnicím. Mohla bys pracovat tady a příležitostně mi s povolením vašeho Mizukage pomoct."

"To by sis musel dohodnout u něj, nejsem moc dobrá v boji tak maximálně na obranu." založím si ruce na prsou

"No právě. Já jsem dobrej v boji a proto by jsme se navzájem doplňovali, jak jsem řekl."

"Pořád jsem toho názoru, že jsi mě viděl poprví a připouštíš si mě k tělu? To já nedělám. Ani nevím jak se jmenuješ." řeknu s neustálým překvapením v hlase

"Jak myslíš, je to na tobě. Děkuju mnohokrát za to oko." Usměju se a odejdu.

'jsem zvědavá za jak dlouho mu docvakne, že jsou dveře skrystalizovaný a ven se nedostane.' pomyslím si a pobaveně ho sleduju

"Můžeš otevřít ,prosím?"

zakroutíms úsměvem hlavou a jdu k němu dotknu se dveří a krystal opadá a rozpdne se na prášek, pak jen otočím klíček a otevřu dveře
"Prosím. Pane neznámí." ušklíbnu se

"Děkuji." Vyjdu pryč a jdu k Satoyimu.
"Ještě jednou děkuji."
Odešel jsem.

Tsche Hokage sakra! Pomyslím si a vezmem Hokageho na plece. Hmm, tak pekne sa to tu rozbehlo. Je to na nič, že sa musím postarať o tochto. Ukážem na Tasuho. Je to debil, ale nechať ho tu nemôžem. Super... teraz do Konohy a vziať jeho a moje staré oko... Rozbehnem sa s ním preč.
(presun)

ještě chvíli se za všemi dívám a obhlížím situace
"Tak že by jsem dopili ten čaj Mizukage ne?" usměju se a střelím pohledem po tom neznámém
"říkat ti aby jsi šel na kotrolu je asi zbytečné co?"

Ked som vydel to čo sa stalo potriasol som hlavou že čo sa deje
"Ach vydim že je z neho nukenin"

"Jo nikdy nevíte co se stane. Proto tak děsně miluju když ženskou nikdo neposlouchá, až se mu do toho něco dostane jeho věc." založím si naštvaně ruce na prsou
"A vy jste?" optám se ho

Otočil som sa na nu a odpovedal "Ja som Ichigo Uchiha"

podívám se na něj, pak si vzpomenu
"Hm ty si byl v Konoze, když jsme tam přišli ještě s Mizukage Hitomi na první návštěvu, omluv mě, za ty roky si všechno nepamatuju." usměju se na něj jako andílek

"Hmm to si zase ja nepametam"chytil som sa za hlavu a zasmial som sa

"Mám pamatováka na to co se stalo v minulosti ale co bylo včera večer ani tak moc ne. To se mi vybaví až pozdějš, to víš když má ženský v hlavě všechno co chlap ne tak si holt nepamatuje." zaculím se
"Tak se zatím měj." mávnu mu a zmizím v útrobách své ordinace