Budova Mizukage

,,Nechce se mi vstát ze země.." kníkla jsem a nehodlala vstát.

,,To uděláš?" zamrkala jsem.

"A mam na vyber ?"
spytal som sa trochu zo smiechom v hlase

Usmála jsem se. ,,V pořádku..Zvládnu to sama. Ty jsi bez čakry, ty bys měl odpočívat." pomalu se zvednu ze země. Rozhlédnu se pokanceláři a pomalu odcházím.
,,Tak pojď, Akiyo." pobídla jsem ho a u deří jsem se zastavila. Luskla jsem prsty a led zmizel. Pousmála jsem se a počkala na brášku.

Vstal som a rovno som aj vysiel von
"Konecne si sa umudrila "
povedal som este predtym nez som odtialto vysiel

Zavřela jsem okna, zamkla a zabezpečila vstup do budovy. Poté jsme se společně vydali domů (Přesun Sídlo Yamada)

pomalu jsem dokráčel vešel jsem dovnitř "domove sladký domove" pomalu jsi věci odložím před stůl sednu si na parapet a pomalu usínám při tom pozoruji hvězdy "je to nádhera" vzdychnu si a snažím se usnout

Pomalu jsem vstal rozhlédl jsem se promnul jsem si oči vstal jsem ale bylo míi jako kdybych ještě spal i tak jsem přes sebe přehodil plášt dal jsem si klobouk mitukageho "tak a jde se" zamručel jsem si pro sebe navlíkl jsem si baťoh naházel jsem tam svitky a v pokluse jsem odběhlo do konohy *přesun konoha*

pomalu jsem přišel jak mám ve zvyku "tak posaď se reino" sednu si do svého velkého křesla zdobeného ornamenty z kiri "tak proč jsem si vás sem zavolal potřebuju vědět vaší uspěšnost"

šla jsem za ním a posadila se na židli před jeho stůl.
"NO já dávala životopis Hitomi, takže by tu mě někde být, zatím jsem neprováděla něco velkého. V boji o bude horší mám základní výcvik, ale nikdy jsem zatím nebojovala, protože jsem se spíše věnovala zdravotnictví."

"aha taže asi nebude mít smysl učit tě tedy pokudt vám mohu tykat"otážu se"boj nablízko či ninjutsu" otážu se a při tom se usmívám

"Tykat můžete, ale ráda si to zopakuju, opravdu jsem dlouho nebojovala a když už tak jen posilovala." posuměju se

"aha takže mi dva si asi budeme rozumnět protože u vás bude hlavní skrýt se" mile se usměju "co vy na to"

"No jak budete chtít. nedělá mi to problém." usměju se mile i já

"tak dobře kdy budete mít čas "otážu se a pomalu dojdu otevřít okno "proč na to pořád zapomínám" byl jsem naštván sam na sebe

"No já podle toho kolik je právě v nemocnici, ale zítra odpoledne by to asi šlo." usměju se na něj

"tak dobře" mile se usměji a jdu si lehnout jako obvykle na parapet

(vezmem v potas že už je jakoby zítřek xD)

"Tak půjdeme na to?" zeptám se ho nejistě

'Ano jdem' usměju se 'pojd za mnou' !presun

(přesun)

vešla jsem elegantně do kanceláře Mizukageho s nějakými štosy papírů, Mizukage tu nebyl tak jsem to položila na stůl se vzkazem

citácia :

To jsou papíry k vyřízení financí v nemocnici, kdyby něco jsem u sebe v ordinaci
Reina

(přesun ordinace Reiny Kany)

Pomalu jsem došel "hmm spisy" ty si nechám na potom "tak sem se na vás těšil" *přesun*

Prídem ku kancelárii a zaklopem na dvere. Založím si ruky na ramenách a čakám bez toho, aby som dnu nazrel. Na niečo také nemám postavenie. Snáď bude nejaká fajn misia, pri ktorej sa zapotím.

Pomalu dojdu "dobrý den" usměju se na neznámého "Kdo jste a co chcete" obejdu ho a vejdu do kancelaře sednu si na parapet jako vždy "sedněte si ukažu na židly před stolem