Vodopád s jezerem poblíž hory Mushi

"Něco podobného co se včera stalo. Smrt." pousměju se, to že ve snu hrál hlavní roli on a Masaki a že šlo o jejich smrt.
"Občas se to stane." pousměju se

''hai''
pověděl jsem a naklonil jsem se k jejímu krku a políbil jsem jí na něm a zůstal jsem takto u něj ležet a dýchal jsem jí na něj

naběhla mi po těle husí kůže při jeho dotyku rtů a následného horkého dechu natočila jsem hlavu na něj a dožadovala se polibku

trochu jsem se šoupl tak že jsem byl nyní s mými rty na úrovni těch její a následně jsem ji dlouze políbil

přetočila jsem se k němu na bok a polibek jsem též prodloužila

trochu jsem zčervenal na tvářích jelikož ve mne vzbuzoval její polibek krásné pocity

přitáhla jsem se k němu blíž pomocí položení ruky na jeho krk, palcem jsem jemně přejížděla po tenké kůži

rukou jsem jí sjel na zádech pod tričko a začal jsem jí hladit na zádech a při tom jsem ji líbal

další nával husí kůže při dotyku na mou holou kůži, měla jsem zavřené oči a vychutnávala si ten adrenalin, který mi vyvolávalo jeho líbání,náruživě jsem ho líbala a poddávala se těm polibkům

vyvýšil jsem mou dlaň od jejích zad tak že jsem měl na jejích zádech položené jen konečky mích prstů a opravdu jenom jemně a něžně jsem ji takto jezdil po zádech

svou rukou jsem sjela na jeho hruď a pak jsem ji pomalu přesunula na jeho šíji a vjela mu do vlasů a jemně masírovala temeno hlavy

její ruka na mé šíji ve mě vzbuzovala doslova pocit blaha... přestal jsem ji líbat a zavřel jsem oči a jen jsem mou ruku kterou jsem ji doposud hladil na zádech položil na záda a nehladil jsem ji... jen jsem u ní ležel a měl jsem zavřené oči a byl jsem červený na tvářích

všiml ajsem si jeho rudé tváře usmála jsem se a dál ho masírovala a dívala se na něj

pootevřel jsem mou pusu a dýchal jsem trochu rychleji ale o dost horký vzduch na její krk a část hrudníku

přejela jsem rukou k jeho krku a pohladila ho poé po tváři 'jak méďa' pomyslím si a políbím ho na čelo

podíval jsem se jí do očí a usmál jsem se a po té jsem ji políbil na tvář
''jsi úžasná''
zašeptal jsem jí

zčervenala jsem a trochu sklopila oči, chytila jsem ho za ruku a propletla své prsty s jeho

''dnes už dále nezajdeme, ano ?''
pověděl jsem jí do očí

nezmohla jsem se na nic jiného než na pouhé chápající kývnutí, stále vděčná tomu že tu vůbec můžu být a živá

''tedy... vlastně je to na tobě''
políbil jsem jí na tvář
''ty určuješ pravidla této hry a já se jimi budu řídit''

"Proč já?" podívám se na něj nechápavě a překvapeně zároveň "Pořád jsem tvůj rukojmí." ušklíbnu se a posadím se "To mi připomíná, co když mě někdo najde naživu z nukeninů, budeš mít problém."

lehl jsem si na záda
''má můj rukojmí nejsi nedržím tě tu, a když mě tu najdou tak to bude problém no, ale co nadělám, stejně je nemám moc v lásce''
usmál jsem se

"Ale měli k tobě nějaký respekt." otočila jsem se na něj
"Nebo jen doufali že jim řekneš tak hoši ta je vaše." zadívám se mu do očí

''oboje, můj otec právě založil tento tábor ze kterého byli ty nukenini, jsem něco jako jejich malý náčelník... ''
zasmál jsem se
''a kdybych řekl že jsi jen jejich tak by to s tebou špatně dopadlo... nezabili by tě ale udělali by ti něco horšího''

"Nemusíš mi to říkat. Jsem ti vděčná, vlastně si mě zachránil, i když si mě zabil." lehnu si zase zpět na záda ach ta lenost