Soukromá ordinace určená pro ANBU/ Dům Reiny Kany

"Myslíš že se s námi spojí? Budou za to chtít zaplatit. S tím počítáš?" pousměju se i já

"ano to mi bylo jasné již od začátku" usměju se "myslím že by sme se mněli již vydat na cestu"

"Chceš abych šla s tebou? TO si nebereš zrovna dobrou ochranku. Jsem jen medička." poznamenám

"neberu tě jako ochranku ale jako doprovod" vstanu z křesla "tak jdem tedy" zazubím se na reinu

"A zase nic neudělám, to si pak vezmu pracovní volno." ušklíbu se a laxně si sundám plášť rozpustím si vlasy prohárbnu a jdu k němu
"DObře můžeme." stoupnu si vedle něj

"ok jdeme" mile se usměju *přesun*

(přesun napiš tam pak první)

dojdu unavená domu a když vidím u horu formulářů vzdychnu si a jdu si udělat čaj a pak sjem se na to opět vrhla.

Pomalu jsem došel zaklepal jsem chvilku jsem počkal poté jsem si sám otevřel dveře "ahoj" usměju se na reinu "nechces s necím pomoct" milee se otažu

"Co? Jo ahoj, ne to je dobrý já už to budu mít." usmála jsem se a dopodepisovala jsem poslední papíry a pak se na židli otočila a něj
"Co potřebuješ?"

"ne nic jen jsem tak přišel" usměju se mile "ale promin ale zase budu muset jít někdo na mně v kanclu určitě čeká" usměji se ještě jednou a odejdu *přesun*

Pomalu dojdu před ordinaci povšimnu si bilé ruže na okraji chodníku mm mohla by se reině líbit usměju se na ruži pomalu jí vytahnu ze zemně a vejdu dovnitř s ruky za zady "ahoj" usměju se na reinu nesměle vytahnu jednu ruku z poza zad "ta je pro tebe"

"Ahoj a ...." zaseknu sekdyž se na něj podívám a pak an tu růži, "...děkuju je překrásná." vezmu si ji od ní a dám si jí do vázy na stole.

"není zač" mile se usměju a trošku zčervenám "jak pokračuje prace" otažu se stydlivě a sednu si na křeslo před stolem

"Už je to hotové." usměju se "Ale nejsem holt kancelářská krysa." posadím se na židli před něj
"Co ty? říkal si něco o kanceláři. než si odešel" podívám se mu do očí

"kop" usměju se "nový člen a promin že jsem tak narychlo odešel" pohodlně se usadím a zase si vytáhnu mojí flašku z čajem "dáš si" otažu se

"Ne mám támhle svůj." usměju se a jdu ke dveřím a zamknu hlavní vchod pro pacienty.
Pak zamířím zpět
"Pojď ke mě nahoru dneska už nepracuju." řeknu unaveně a zamířím ke schodm do patra

Pomaku nasleduji reinu když jsem skoro nahoře jen se ohlednu po dveřích "máš to tu krasně udelané" usměju se a vyjdu poslední schod

"áno děkuju." otočím se s úsměvem na něj a otevřu dveře do bytu a držím je, dokud nevejde dovnitř.

Vejdu dovnitř "ješte pěknejší" usměju se na reinu "Musel stát usilý to tady takto krasně vybudovat" usměju se a nesměle se po domě rozhlednu

"Většina tady už byla." a jdu k němu
"Je tu uklizeno skoro pořád moc času tu nejsem, většinou usnu buď v nemocnici nebo dole v ordinaci."

"a co ten tvůj taki ještě je ve vesnici" otážu se "kéž bych mněl doma tak krasně uklizeno" trochu se zasměju a podrbu se na čele

"Klidně ti tam uklidím, nevím pět let jsem o něm neslyšela ani jsem ho neviděla." pousmutím trochu, ale hned to zamaskuju úsměvem
"Tušila jsem to že se to stane."

"neboj určitě ted někde v lese blodí se svými přateli" uklidnuji reinu " a to jsem myslel je ironicky radši ke mně domů ani nechodte" usměju se

"Ale no..." zamyslím se, že by byl radši se svými přáteli než dal vědět že je v pořádku?