Vězení

rozděluje se na dva bloky - na blok se menší ochranou tedy pro zločince které spáchali například krádež a po té na blok s větší cohranou pro zločince které spáchali velmi trestné přestupky

byl jsem v bezvědomí a kolem mé cely bylo celkem dost Anbu členů... ve věznici se mezitím připravovala má poprava.
Poprava byla jedem který postupně umrtví celé tělo. Na jed neexistuje protilátka a jakmile je jí dotyčný zasažen má silné bolesti a pomalu cítí jak umírá. Celý proces trvá 2 hodiny dokud dotyčný nezemře

jeden z Anbu přinesl kýbl s úplně studenou vodou. vsotupil ke mě do cely a vodu mě vylil na hlavu, rychle jsem se probral a zjistil jsem že jsem spoutaný... kolem mě byla jenom tma a u mě stál Anbu který mi hned na to vrazil pěstí do obličeje a křikl na mě ''kde je tvůj tábor!''
zmateně jsem se koukl kolem sebe a z pusy mě po jeho ráně vytryskla krev... po 5 sekundách co jsem neodpovídal mě dal opět tu samou ránu do obličeje ''kde je tábor ?!''
křikl na mě opět ale já mu neodpovídal. Rukou mě chytl pod krkem a přirazil mou hlavu silně ke zdi a začal mě škrtit ''kde jsou ?!'' zopakoval ale já mu stejně neodpovídal a začal mě docházet vzduch když už jsem se začínal dusit pustil mě a vrazil mi ránu tak že jsem upadl do bezvědomí a odešel

ANBU: dovedl jsem hokageho k cele za kterou byl Taiki
''tady je''
pověděl jsem a odešel jsem k jedné celé kde jsem se posadil na židli

vejdem s Hokagem v předu a my dva se Shiz za rámě za ním její svatební šaty v té napůl tmě zářili
"Docela začínám litovat, že jsem nebyla u tvého ano." usměju se na ní

"Proč? Vždyť o nic nejde." pokrčila jsem rameny. Šaty jsem si držela, abych na ně nestoupla a nespadla.

došli jsme k cele kde byl ten vězeň, do teď jsem se snažila být v dobré náladě, ale jen co jsem uviděla toho dotyčného v cele spadl na mě obrovský balvan
"TAIKI?!!!!" vykřikla jsem a vcukuletu jsem byla u mříží.

ležel jsem spoután a zmlácen v koutě a byl jsem v bezvědomí a třásl jsem se zimou jelikož zde byla zima a tím jak jsem byl politý studenou vodou mě byla zima ještě větší

"Taiki, pusťte mě k němu, hned!" křikla jsem na ANBU a byla rozhodnutá že jeslti mě k němu nepustí oni udělám si průchod sama, mírně jsem lomcovala mříží
"Taiki jak ses sem dostal?" valili se mi slzy do očí ale snažila jsem se je udržet

neodpovídal jsem jí jelikož jsem byl v bezvědomí
ANBU: ''promiňte ale vaše rozkazy neposloucháme pouze hokage a hokage ví že tento nukenin je velice nebezpečný, naší vesnici již mnohokrát připravil o člena''

podívám se arogatně na toho chlápka
"Ó vážně, když je tak nebezpečný tak proč tu ještě teď stojím, hm?" otočím se na Hokageho
"Prosím pusťte mě k němu."

nečekala jsem než se vymáčkne, vytáhla jsem jednu jehlici a mrštně jí zatočila v zámku rychle jsem jí otevřela mříž a naběhla k němu a ihned začala léčit jeho zranění

ANBU: objevil jsem se hned u ní i s mým kolegou a každý jsem ji chytli za jednu ruku a odtáhli jsme jí od něj ''poslední varování''

už jsem byla dost naštvaná proto vyvolat ve mě výboj nebyl problém a ANBU ode mě dostali elektrickou ránu využila jsem toho a stiskla jim dva tlakové body na těle, což jim způsobilo bezvládnost těla. opět jsem přiběhla k němu
"Nenechám tě zemřít." zašeptám a opět ho léčím.

pomalu jsem začal otvírat oči
''pr-promiň ale jinak to už asi nepůjde z tohohle se nedostanu''
mluvil jsem tichým bezvládným tónem

nepřestávala jsem ho léčit ba naopak jsem přidala
"Dostanu tě z toho." pohladím ho po tváři, začínala jsem se potit pod soustředěním

pokusil jsem se o úsměv i když mě bolelo celé mé tělo
''trdlo''
zašeptal jsem

"A cos ode mě čekal? Vydrž za chvíli to bude lepší." pomalu mi brněli ruce

''za pár minut mě vedou na popravdu a přijdou další ANBU, neblázni a neriskuj kvůli mě tak''
mluvil jsem potichu tak aby to slyšela jenom ona a zároveň jsem ani nemohl mluvit více nahlas

"To je mi jedno, Hokage se oženil a řekl mi že to určitě pochopím, tak teď už to chápu, když se mají rádi proč ne, když tě miluju tak budu riskovat klidně všechno." políbím ho na čelo, takhle úmorně jsem se uzdravovat nepokoušela ruce mě začínali bolet

''také tě miluji''
zašeptal jsem

přesunula jsem ruku na jeho tvář se zelenou chakrou a zmizeli mu i šrámy po ránách pěstí
"Už to bude." pousměju se

nic jsem jí na to nepověděl a byl jsem zticha

nejhorší na tom bylo t ože byl podchlazený a to se chakrou vyléčit nedá a nikde poblíž tu nebylo nic teplého, vyléčila jsem mu úplně všechno tak jsempřestala a objala jsem ho aspoň tím získá trochu tepla

bylo mi s ní dobře ale cítil jsem se bezmocný