Nemocnica

stisk mu opětuji
"Jsem ráda, že jsi zase v pořádku. Ani nevíš, co jsem prožívala, než tě znova oživili. Mizukage se ale nesmí dozvědět, že jsi nukenin, jinak bude problém." podívám se na něj trochu ustaraně

přikývl jsem a opatrně jsem jí začal tahat k sobě na postel
''mohu si z tebe udělat plyšáčka ? nějak mě sem nedali žádného méďu ke kterému bych se mohl přitulit''

"Jo méďu to abych ti sem nějakýho donesla", dám na stranu desky se spisy pacientů a lehnu si na postel k němu a spíš jsem se já přitulila k němu.
"Chyběl si mi." šeptnu

''ty mě taky''
usmál jsem se a rukou jsem ji objal kolam zad
''můj plyšoví medvídek''
zašeptal jsem

"Jestli teď někdo přijde a uvidí nás tady, mě vykážou, že tady svádím pacienta." podívám se mu do očí
"Jak to teď vidíš?" položím mu ruku na hruď a položím si hlavu na jeho rameno

''ty nesvádíš pacienta, to pacient svádí tebe''
dal jsem jí opatrně rukou vlasy pryč z čela a dal jsem jí je za uši. Následně jsem jí začal jezdit konečky prstů po zádech

"Jo za takoví věci se tu dávají tresty." usměju se a vnímám jeho doteky na zádech.
"Například zákaz vycházet z pokojů." pousměju se a zavřu oči
"Doufám, že tě co nejdříve pustí."

''také doufám''
zašeptal jsem a usmál jsem se a rukou jsem sjel trochu níže k jejímu pasu kde jsem chytl její tričko a lehce jsem jej vyhrnul do půlky jejích zad a po té jsem pokračoval v něžném hlazení na zádech ale hladil jsem jí spíše na odhalené části

Pomalu jsem dopdjdal do nemocnicd a šel jsem za takim vejdu do pokoje chvilku nečině stojím 'aha takhle to je ' mile se usmeji 'jo a to kvuli čemu tu jsem ' zadívám se takimu do očí 'chceš se stát členem kirigakure no sato' oddaně vyhrknu

''nó to je na dlouhé ... rozhodování''
stáhl jsem reině tričko opět k pasu

"Mizukage?" rychle se narovnám a překvapeně koukám na jeho nabídku

"klid" mile řeknu "mně stačí odpověd a hned jdu" mile se usměju

"N-ne to je v pořádku, já stejně bych měla dokončit vizitu." omluvně se usměju na Taiki a stoupnu si vedle postele a beru do rukou zase desky s pacienty

''Promiňte Mizukage ale nemohu se přidat k vaší vesnici''
zamumlal jsem a po té jsem se posadil

"ano chápu" jen se mihne trochu stínu a ja jsem zmizel *přesun*

"Cože?" poíávám se na něj překvapen¨ě
"Proč?"

''hm ?''
podíval jsem se na reinu
''jelikož se musím starat o nukeninskou vesnici''
povzdychl jsem si

"Ale.... co já to mě tu necháš?" zeptám se ho smutně

''ne ... to nemohu''
zašeptal jsem
''nech-nechceš jít semnou ?''
otázal jsem se jí

přjdu k němu a pohaldím ho po tváři
"Zapomněl jsi, že jsem pro nukeniny oficiálně mrtvá? Kdybych tam teď přišla zabili by tě a mě taky." posmutním ještě víc
"Nemůžu odsud odejít. POtřebují mě tu."

(taiki rad by som bol keby si sa napisal k postavam lebo neviem nic o tebe )

přikývl jsem a vzdychl jsem si a po té jsem ji opět něžně chytl za ruku

chytla jsem ho také,
"Navštěvovat bys mě mohl." podívám se na něj prosebně

''Hai, budu''
začal jsem ji tahat opět ke mě

sednu si tedy k němu a na něco si vzpomenu
"Když jsme se naposledy loučili dopadlo to hrozně." vzpomenu si na celou situaci