Nemocnica

jen co zajdeme za roh místnosti a poodejdeme dál zastavím ho a obejmu ho.
"Chybelo mi to, promiň." řeknu a tisknu se k němu

také jsem jí objal
''neomlouvej se, jsem na tom stejně''

"tak moc si mi chyběl, když si pořád ležel a tak, teď tě můžu umačkat." pousměju se

usmál jsem se a políbil jsem jí na čelo a stále jsem se k ní tiskl

za letmou pusu na čelo jsem se rozplývala blahem a položila jsem mu hlavu na hruď
"Miluju tě." hlesnu

''já tebe taky miluji''
zašeptal jsem a snažil jsem se držet rovnováhu

usměju se a pak se od něj zase odtáhnu
"Tak jo pokračujeme, čím dřív ti půjde chození tím dřív si spolu vyrazíme někam kde nebude tolik lidí jako tady." usměju se a zase si ho chytím za loket a pomalu jdeme po chodbě

''dobře'' pomalým krokem jdu vedle ní

"Tak.... jak to s námi teda bude?" zeptám se ho znovu na tuto otázku

''co by s námi bylo ?''
otázal jsem se

"říkal si že chceš odejít zpět do tábora."posmutním

''jestli ještě existuje''
zesmutněl jsem též

podívala jsem se na něj překvapeně
"proč myslíš? To jsou tak tupý že to bez tebe vzdali nebo se neubránili?"

(přesun kancelář Mizukageho)