Vězení

"Nechci tě tu nechat, jasný?" políbím ho na rty

´Promin shiz´stoupl sem si za reinu a dal ji pěstí aby byla v bezvědomí poté sem zakřičel´Anbu potřebuju tu někoho spoutat´chytil sem pod krkem Taikiho zvedl ho ´Řekneš mi kde je tvůj tábor nebo se jí něco stane´

''n-nemůžu''
dostal jsem ze sebe
''můj tábor nezradím''

´Dělej´vytáhl sem kunai a bodl ho do nohy

''ne''
řekl jsem v bolestech a přišlo ke mě několik
Anbu: ''už je čas'' pověděli

´počkejte mezitím spoutejte tu holku´začal sem mu tím kunaiem v noze otáčet´

Spoutání Reiny jsem se chopila já. Vytvořila jsem čakrová lana, která jsem ji omotala kolem těla.

křičel jsem bolestí
''n-n-neřeknu''

´todle sem nechtěl udělat´bodl sem ho do oka ale ne tak hluboko aby mu to zranilo mozek

bolestí jsem omdlel

mrskl sem s ním o zem a otočil se na anbu´už ho můžete popravit nemá to cenu nic neřekne´

"Počkej!" řekla jsem náhle. "Nic ses nedozvěděl, tak proč ho hned zabíjet? Až bude při vědomí, mohla bych to zkusit já?"

´Ne rada řekla rozhodnutí měl už být popraven´

Kruci! Už mě nenapadalo, co bych měla dělat. Mlčky jsem stála u Reiny.

čekal sem až anbu si ho odnese a řekl shiz´Promin zabil členy konohy a tedka ještě nechce říct kde mají jeho nukenini tábor takže nemá šanci musí být popraven neboj ta poprava to mu dají jed na který néní protilék po 2 hodiny mu bude znecitlivovat tělo prostě ůplné umrtvení´

"Nemusíš se za nic omlouvat. Jen plníš rozkazy." podívala jsem se na Rei.

Anbu: odnesli jsme jeho tělo do jedné speciální místnosti kde jsme se i sním zamkli a do jeho těla jsme mu vpíchli jed ... probrali jsme Taikiho a začali jsme jej před smrtí mučit

propleskal sem reinu aby se probudila´promin už do taikiho vpíchli jed a ted ho mučí´

z opravdu černého bezvědomí jsem se probírala pomalu, napomohla k tomu i únava z toho léčení, cítila jsem bolest hlavy a brnění rukou pomalu jsem otevírala oči

´Haloo reino doufám že si neslyšela to co sem říkal´

"mmm....c-co jste říkal?" měla jsem oči pootevřenévšechno mě nějak bolelo chtěla jsem si nechat zmizet tu bolest hlavy, ale....nějak jsm se nemohla pohnout, zjistila jsem že jsem svázaná a pak mi to docvaklo
"Kde je Taiki?"

´Bohužel umírá a přitom ho mučí´

vytřeštím oči dokořán v překvapení a strachu zároveň
"Pusťte mě, prosím. Já .... ho chci na posledy vidět." teď už jsem to nevydržela těch emocí bylo najednou tolik a slzy se vyplavili na povrch

´Bude ti lip kdyz to neuvidis neni to hezkej pohled´

zavřela jsem pevně oči a slzy tekly dál skouskla jsem ret a hlavu natočila spíše k zemi, nic jsem neříkala ani odporovat jsem nemohla. Už ho neuvidím nikdy. Při té myšlence začnu brečet ještě vic