Nemocnica

podívám se od stolu
"Vážně?" rozzáří s emi obličej a chtěla jsem hend odejít, ale uvědomila jsem si povinnosti
"Sakra." zase posmutním, al ebyla jsem ráda
"Můžu Vás poprosit, jestli by jste odešel z ordinace oni pacienti se neradi svlékají před někým koho neznají." uměju se a jdu s ním ke dveřím
"Běžte za ním místo mě, já to tady musím dodělat a pka mě volali ještě na odběry hned pak z aním přijdu a všechno mi řeknete." usměju se

místo toho abych šel za ním šel sem domů přesun konoha

když jsem vyřešila poslední pacienta běžela jsem na odběry, kde potřebovali nějaké mé podpisy a pak jsem hned běžela na pooperační pokoj, kde ležel Taiki byl v bezvědomí, ale sedla jsem si k němu na židli vzala ho za ruku a dívala se na něj několikrát tam přišla i sestra a kotrolovala ho a já mezitím usnula

pomalu jsem otevřel oči a necítil jsem se vůbec dobře

byla jsem tak unavená že už jsem ani nevnímala pohybování sester ani žádné jiné hlava mi klesla na jeho hruď

sykl jsem bolestí a má hruď mě začala strašně bolet a pálit

uslyšela jsem ale čísi syknutí a hned jsem se narovanala
"Ach Taiki, promiň jsi vzhůru." usměju se

''h-hai''
řekl jsem s tváří skřivenou bolestí

"Co tě bolí, operace se prý zdařila." usměju se na něj a nechám si do ruky pustit chakru a položím mu ji něžně na hruď a zbavuju ho bolesti

''h-hruď'' dostal jsem ze sebe bolestně

přidala jsem na léčení za chvíli by ho to mělo přestat bolet, když jsem už přesvědčená že je to pryč přestanu.
"Je to dobrý?" usměju se

Pomalu jsem se zahleděl na reinu "myslím že by sme proti konoze mněli dost ohradit a možna i....." promnul jsem si ruce "zautočit" řeknu přesvědčivě "reino chci aby si se stala mou zastukyňí"mile se usměju "musí tu být někdo kdo by mně kdykoliv nahradil" mile se usměju

"Po-počkat já? Sotva mě znáte." dívám se na něj překapeně

'ano to je pravda ale i tak'mile se usmeju 'v liri se vyznáš lepe a ještě k tomu jsi doktor'

"No to jo, ale já .... krom lékařských technik nic neumim, nějaké útoční jutsu to vůbec." sklopím hlavu

položím ji ruku na rameno "přestan se podcenovat pravý shinobi si musí věřit" mile se usměju "a navíc ja taky nic neumím a stal jsem se mizukagem" upřímně ji potichu šeptnu do ucha "jde jen o to co máš tady" ukážu ji na hlavu

"Hm, to pro mě znamená naučit se nové techniky." pousměju se
"Dokážu jen tak vyvovalt bleskový výboj mám to teda speciálně na operace, ale hodilo se to i když jsem se Tai...... teda bránila útoku nukeninům." pokusím se o úsměv

"no vidíš" mile se usměji "ale jsi jeden z lidí kdo vím že nesklame" mile se jí zadívám do očí "reino staneš se mou zastupkyní" otážu se odhodlaně

"Když mi pomůžete stát se silnější tak potom ano." řeknu i já pohladím Taikiho po hlavě
"Odpočiň si." usměju se a vyvedu Mizukageho i sebe ven

"dobře pojd za mnou" otočím se na ní *přesun*

(přesun)

vrátila jsem se zpět do nemocnice a obhlížela pokoje a dělala vizitu, nakonec jsem vešla do Taikiho pokoje.
"Ahoj." pozdravím ho mile,když vidím že má už dobrou barvu a vypadá odpočatě

''ahojky krasavice''
usmál jsem se a díval jsem se na ní
''konečně vidím nějaké pořádné sluníčko, to které mi tu svítí celý den svíti do obličeje je jako mračna která zakrývají to pravé sluníčko, tebe''

zčervenám a jdu si sednout k němu
"Zdá se že je ti líp." usměju se na něj
"A přitom takových problémů kolem toho bylo." chytnu ho za ruku

přikývl jsem
''ale teď jsem tady a jen pro tebe''
pomalinku jsem stiskl její ruku